Freska sv. Ivana v kostele sv. Anny

Děkanát: Holešov Farnost: Holešov Místo: Holešov

DĚTI RODIČE POUSTEVNICTVÍ SOUTĚŽ FOTO

Ahoj děti

Je dobře, že jste tady.

Pomodlete se za nevěřící kamarády.

 


 

POUŠTNÍ OTCOVÉ NÁS PROVÁZEJÍ

Pouštní otcové se představují

P. Václav Fojtík

Velikou výzvou jsou slova Ježíšova: „Bděte!“ Pro nás to neznamená, že bychom neměli vůbec spát, ale jde o to, abychom byli vnímaví k tomu, že Bůh je blízko a promlouvá k nám mnoha způsoby: v Písmu svatém, ve svědomí, skrze stvořená díla, druhé lidi. Prožijme tyto prázdniny v naslouchání těm, k nimž Bůh promluvil a vyzval je, aby šli stranou, pryč od hluku světa. Podle místa, kde žili, je nazýváme pouštní otcové.
Dnes si povíme, kým tito pouštní otcové byli.
Bohatí i chudí, mladí i pokročilejšího věku, muži, občas i ženy, kteří se rozhodli opustit domov, své zaměstnání i rodinný život, aby žili v odloučenosti od světa a usilovali o andělský život, aby od rána až do večera sloužili Bohu modlitbou a prací. Odcházeli na pustá místa, např. na poušť v Egyptě, Sýrii či Palestině, kde pro ně začínalo období zkoušek, ba přímo bojů. Nepřítel, s nímž se na poušti měli utkat, byl ten nejhorší ze všech lidí: vlastní já. Člověk se pouštěl do boje se sebou samým, aby uhasil žár osmi hlavních neřestí: nestřídmosti v jídle, smilstva, lakomství, hněvu, smutku, omrzelosti (cizím slovem akédie), ctižádostivosti a pýchy, coby matky všech neřestí. Takové lidské snahy se pak snažil překazit ten nejhorší z andělů, padlý anděl, ďábel i s celým plukem démonů. Člověk by asi sám zde stěží dosáhl nějakého vítězství, pokud by neměl učitele, člověka, který již poznal úklady samoty, pouště i ďábla, který byl ochoten přijmout příchozího za žáka a stát se mu jakoby otcem. Tento duchovní otec, nazývaný „abba“, měl příchozímu pomoci zodpovědět otázku: „Co mám dělat, abych byl spasen?“
Pojďme se tedy společně vydat na nehostinná místa zejména 4. – 5. století, abychom poznávali moudrost pouštních otců, ze které můžeme čerpat i dnes.

 


 

VLČÍ DOUPĚ – Vytrvej