Freska sv. Ivana v kostele sv. Anny
 |
 |
| DĚTI | RODIČE |
 |
| POUSTEVNÍCI |
 |
 |
| FOTO | SOUTĚŽ |
Ahoj děti!
Je dobře, že jste tady.
Pomodlete se za nevěřící kamarády.
Pouštní otcové se představují
P. Václav Fojtík
Velikou výzvou jsou slova Ježíšova: „Bděte!“ Pro nás to neznamená, že bychom neměli vůbec spát, ale jde o to, abychom byli vnímaví k tomu, že Bůh je blízko a promlouvá k nám mnoha způsoby: v Písmu svatém, ve svědomí, skrze stvořená díla, druhé lidi. Prožijme tyto prázdniny v naslouchání těm, k nimž Bůh promluvil a vyzval je, aby šli stranou, pryč od hluku světa. Podle místa, kde žili, je nazýváme pouštní otcové.
Dnes si povíme, kým tito pouštní otcové byli.
Bohatí i chudí, mladí i pokročilejšího věku, muži, občas i ženy, kteří se rozhodli opustit domov, své zaměstnání i rodinný život, aby žili v odloučenosti od světa a usilovali o andělský život, aby od rána až do večera sloužili Bohu modlitbou a prací. Odcházeli na pustá místa, např. na poušť v Egyptě, Sýrii či Palestině, kde pro ně začínalo období zkoušek, ba přímo bojů. Nepřítel, s nímž se na poušti měli utkat, byl ten nejhorší ze všech lidí: vlastní já. Člověk se pouštěl do boje se sebou samým, aby uhasil žár osmi hlavních neřestí: nestřídmosti v jídle, smilstva, lakomství, hněvu, smutku, omrzelosti (cizím slovem akédie), ctižádostivosti a pýchy, coby matky všech neřestí. Takové lidské snahy se pak snažil překazit ten nejhorší z andělů, padlý anděl, ďábel i s celým plukem démonů. Člověk by asi sám zde stěží dosáhl nějakého vítězství, pokud by neměl učitele, člověka, který již poznal úklady samoty, pouště i ďábla, který byl ochoten přijmout příchozího za žáka a stát se mu jakoby otcem. Tento duchovní otec, nazývaný „abba“, měl příchozímu pomoci zodpovědět otázku: „Co mám dělat, abych byl spasen?“
Pojďme se tedy společně vydat na nehostinná místa zejména 4. – 5. století, abychom poznávali moudrost pouštních otců, ze které můžeme čerpat i dnes.