Kostel sv. Máří Magdalény

DĚTI RODIČE
POUSTEVNÍCI
FOTO SOUTĚŽ

 

O POUSTEVNICTVÍ

P. Miroslav Jáně

Jako vzor pro poustevníky lze chápat několik biblických postav, z nichž se jedná zejména o Abraháma s jeho postojem víry, v němž opouští své relativní jistoty a ve vysokém věku se na Boží pokyn vydává na nejisté putování s důvěrou v zaslíbení, jež mu bylo učiněno. Kromě „praotce víry“ je to také Jákob, jenž má v noční samotě sen-vidění žebříku do nebe, ale také prožívá zápas s Bohem, dovršený Jeho požehnáním, nebo Mojžíš, který vede lid po poušti a zároveň rozmlouvá s Bohem „tváří v tvář, jako přítel s přítelem“. Za hlavní vzory však nutno považovat Eliáše – zejména jeho pobyt na Chorébu (1Král 19) a Jana Křtitele, jehož úlohou je být „hlasem volajícího na poušti“ (Iz 40,2). Kromě nich je za první ženu-poustevnici považována novozákonní Marie Magdaléna.

 

ZAJÍMAVOSTI

Druhou nejznámější ženou z okruhu nejbližších přátel Ježíše z Nazareta je bezesporu Maří Magdalena, velká světice, kterou církevní tradice nazvala apoštolkou apoštolů. A její hrob v Provence se řadí svým významem hned za hrob našeho Pána v Jeruzalémě a za hrob svatého Petra v Římě. Tajemství Magdalenina vyvolení vyrůstá z jejího přátelství s Ježíšem, přátelství nicotného tvora, hříšníka, se svým stvořitelem a vykupitelem. Její cesta vede z Betánie přes Golgotu až do Provence, kde Maří Magdalena strávila posledních třicet let svého života v jeskyni Sainte-Baume a kde je v katedrále Saint-Maximin pochována. Je to cesta pokání a obrácení, cesta odpuštění mnohých hříchů, jež se dovršuje v nejhlubší lásce a přátelství. Cesta vyhrazená nejen světici Magdaleně, ale každému z nás, neboť každého z nás Pán oslovuje jménem a posílá nás hlásat, že Láska smyla hřích, zlomila smrt a chystá nám příbytek u Otce. V oné slavné chvíli Spasitelova vzkříšení, ve chvíli, která rozhodla o všem, o Božím vítězství nad světem a o vítězství života nad smrtí, nezjevuje se Ježíš nejprve své matce; nezjevuje se Petrovi, jenž je základem církve a vrcholem teologie; nezjevuje se milovanému učedníku svatému Janovi: Maří Magdaleně se zjevuje, to jest obrácené hříšnici, hříchu, jejž pokání proměnilo v lásku. Spasitel to řekl už dříve: „V nebi je větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují“ (Lk 15, 7). Maří Magdalena, ta měla jen své slzy, ale ty stékaly po Spasitelových nohách; měla jen nádobu vonné masti, ale ta provoněla tělo Božího Syna. Je tu větší prostota, hlubší něžná láska; je tu žena, která uviděla Boha a poznala ho, a která nezapochybovala srovnávajíc jeho nekonečnou čistotu se zpustlostí, do níž ona sama upadla, že je možné, aby dosáhla odpuštění tím, že miluje. Pokorná a skrytá poté, co jí bylo odpuštěno, nevzdaluje se od nohou, které ji očistily. Následuje ho až ke kříži a až ke hrobu. A když je odloučena od onoho Mistra, který jediný jí dává smysl života, opouští místa, kde s ním žila, hledá útočiště před posledními známkami světa a v neznámé jeskyni skrývá své vzpomínky i svou duši. Mohou ji tam objevit pouze andělé a ti jí shůry přinášejí neviditelnou manu, která vyvolává extázi a vytržení. A světice nakonec umírá láskou a od biskupa Bohem seslaného přijímá posvátné tělo Syna Božího.