Kostel sv. Jiljí
 |
 |
| DĚTI | RODIČE |
 |
| POUSTEVNÍCI |
 |
 |
| FOTO | SOUTĚŽ |
Ahoj děti!
Je dobře, že jste tady.
Spočítejte schody vedoucí do kostela.
Pavel Prosťáček
P. Václav Fojtík
Pán Ježíš velebí Otce v nebesích za to, že tajemství Božího království dává poznat ne vzdělancům, kteří jsou pyšní na své znalosti, ale maličkým, lidem pokorným a prostým. Takovým byl jeden z pouštních otců, nesl jméno a přízvisko Pavel Prosťáček.
Pavel byl zemědělcem, ženatým, bylo mu již šedesát let. Jednou když došel domů, čekalo jej strašné zjištění: jeho žena si našla jiného muže. Říkal si, že raději bude bydlet se škorpióny než s nevěrnou ženou, a tak ji opustil. Vyhledal na poušti poustevníka Antonína, aby s ním mohl žít jako poustevník. Když ho Antonín uviděl, říká mu: „Staříku, v šedesáti se nemůžeš stát poustevníkem. Síly ti už nebudou stačit na to, abys vydržel žít na poušti.“ Pak zavřel dveře a tři dny zůstal v příbytku a vůbec nevyšel, ani kvůli němu, ani aby vykonal potřebu. Když abba Antonín zjistil, že i čtvrtý den Pavel Prosťáček stojí přede dveřmi a po celou dobu nic nejedl ani nepil, otevřel mu, aby nebyl vinen smrtí toho člověka. Všemožně jej dál zkoušel: nedostatkem jídla, dlouhými nočními modlitbami, náročnou prací a nejrůznějším pokořováním. Pavel Prosťáček všechno vydržel. Abba Antonín jej tedy k sobě přijal a z Pavla se stal poustevník. Zkušený poustevník Antonín přiznal, že pro pokoru, kterou si Pavel uchovává, nese jeho život ještě více duchovních darů, než má on sám.