Kostel sv. Máří Magdalény
 |
 |
| DĚTI | RODIČE |
 |
| POUSTEVNÍCI |
 |
 |
| FOTO | SOUTĚŽ |
P. Miroslav Jáně
Základem mnišství je kromě následování biblických příkladů bezvýhradného odevzdání se Bohu (Abrahám, Jákob, ale především prorok Eliáš a Jan Křtitel)nejdůležitější vzor samotného pozemského života Ježíše Krista, zejména při Jeho pobytu na poušti a v častých odchodech do ústraní modlitby a samoty s Otcem. Výzvy Božího Syna k bezvýhradnému následování padly u mnohých na úrodnou půdu v jejich snaze připodobnit se co nejvíce Bohu skrze následování Bohočlověka. Za tvůrce mnišského ideálu jako takového bývá považován jeden z největších teologů starověku – Órigenés. Působil na své okolí nejen příkladem vlastního života, ale též důrazem na lectio divina (samozřejmě s alegorickým výkladem), vyhýbání se světu, duchovní boj a eschatologický význam panictví.
Druhou nejznámější ženou z okruhu nejbližších přátel Ježíše z Nazareta je bezesporu Maří Magdalena, velká světice, kterou církevní tradice nazvala apoštolkou apoštolů. A její hrob v Provence se řadí svým významem hned za hrob našeho Pána v Jeruzalémě a za hrob svatého Petra v Římě. Tajemství Magdalenina vyvolení vyrůstá z jejího přátelství s Ježíšem, přátelství nicotného tvora, hříšníka, se svým stvořitelem a vykupitelem. Její cesta vede z Betánie přes Golgotu až do Provence, kde Maří Magdalena strávila posledních třicet let svého života v jeskyni Sainte-Baume a kde je v katedrále Saint-Maximin pochována. Je to cesta pokání a obrácení, cesta odpuštění mnohých hříchů, jež se dovršuje v nejhlubší lásce a přátelství. Cesta vyhrazená nejen světici Magdaleně, ale každému z nás, neboť každého z nás Pán oslovuje jménem a posílá nás hlásat, že Láska smyla hřích, zlomila smrt a chystá nám příbytek u Otce. V oné slavné chvíli Spasitelova vzkříšení, ve chvíli, která rozhodla o všem, o Božím vítězství nad světem a o vítězství života nad smrtí, nezjevuje se Ježíš nejprve své matce; nezjevuje se Petrovi, jenž je základem církve a vrcholem teologie; nezjevuje se milovanému učedníku svatému Janovi: Maří Magdaleně se zjevuje, to jest obrácené hříšnici, hříchu, jejž pokání proměnilo v lásku. Spasitel to řekl už dříve: „V nebi je větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují“ (Lk 15, 7). Maří Magdalena, ta měla jen své slzy, ale ty stékaly po Spasitelových nohách; měla jen nádobu vonné masti, ale ta provoněla tělo Božího Syna. Je tu větší prostota, hlubší něžná láska; je tu žena, která uviděla Boha a poznala ho, a která nezapochybovala srovnávajíc jeho nekonečnou čistotu se zpustlostí, do níž ona sama upadla, že je možné, aby dosáhla odpuštění tím, že miluje. Pokorná a skrytá poté, co jí bylo odpuštěno, nevzdaluje se od nohou, které ji očistily. Následuje ho až ke kříži a až ke hrobu. A když je odloučena od onoho Mistra, který jediný jí dává smysl života, opouští místa, kde s ním žila, hledá útočiště před posledními známkami světa a v neznámé jeskyni skrývá své vzpomínky i svou duši. Mohou ji tam objevit pouze andělé a ti jí shůry přinášejí neviditelnou manu, která vyvolává extázi a vytržení. A světice nakonec umírá láskou a od biskupa Bohem seslaného přijímá posvátné tělo Syna Božího.