Kaple sv. Prokopa
 |
 |
| DĚTI | RODIČE |
 |
| POUSTEVNÍCI |
 |
 |
| FOTO | SOUTĚŽ |
P. Miroslav Jáně
Nové pojetí poustevnictví se objevuje na přelomu 19. a 20. století s osobou blahoslaveného Karla Foucaulda. Slibný rozvoj nastává ve druhé polovině minulého století, kdy kromě osaměle žijících jednotlivců postupně přibývá i různých poustevnických uskupení a kongregací na celém světě. Z okolních zemí je to především Slovensko, kde v rožňavské diecézi působí komunita poustevníků Milosrdenství, žijících v horách, kteří jsou inspirováni spiritualitou Božího Milosrdenství podle sv. Faustyny Kowalské.
Známým poustevníkem je svatý Prokop: pocházel ze ve vsi Chotouň na Kouřimsku. Oženil se a měl syna Jimrama, který později vstoupil taktéž do řad sázavských mnichů. Stal se světským knězem, neboť vázanost celibátem v té době na našem území ještě nebyla. Dle životopisu Vita maior měl získat vzdělání ve slovanském jazyce na Vyšehradě, kde byl také posléze zvolen za kanovníka. V Čechách v té době byly pouze dva kláštery: ostrovský a břevnovský. Zatímco Ostrov (u Davle) nebyl se jménem sv. Prokopa nikdy spojován, domácí tradice břevnovská se k němu hlásí jako ke svému členu s tím, že slavné sliby složil do rukou opata Jeronýma (zvolen r. 996). Podle dávné tradice se světec, dříve než odešel do sázavských lesů, uchýlil do jeskyně u Prahy v Dalejském údolí jižně od Jinonic; tato jeskyně se těšila zvláštní lidové úctě, později byl nad ní vystavěn kostelík a místo se stalo cílem známých pražských poutí. Prokopovým atributem je pluh, který táhne čert, to znamená odmítnutí podřízenosti silám zla a naopak pokořené je zapojit do spolupráce na Božím plánu spásy.