Kaple sv. Martina
 |
 |
| DĚTI | RODIČE |
 |
| POUSTEVNÍCI |
 |
 |
| FOTO | SOUTĚŽ |
P. Miroslav Jáně
O něco starším současníkem poustevníka sv. Prokopa byl světec, který sice nepatří do sboru zemských patronů v Čechách ani na Moravě, působil však na našem území. Je jím svatý Gűnter (popř. Gunther, česky Vintíř). Moderní historiografie poukazuje na přátelské vztahy Vintíře s českými knížaty a na jeho roli smírce mezi znepřátelenými stranami. Pocházel z aristokratické rodiny a již ne jako mladý vstoupil do benediktinského řádu, brzy však pocítil, že Bůh jej volá k ještě radikálnějšímu následování, a to v úplné samotě a odloučenosti od lidí, jak to ostatně umožňuje i Benediktova řehole těm, kteří se osvědčili. Je spojen s působením na Šumavě a významným světcem zejména na německé straně. Gűnter (alias Vintíř) – cizinec, který po mnohém putování našel svůj domov i místo posledního odpočinku v Čechách – tedy cizinec i domácí, Němec i Čech (dlužno podotknout, že v jeho době nehrála otázka nacionální tak velkou roli jako v novověku a že existovalo spíše něco jako zemské vlastenectví); Gunther-Vintíř jako mírotvůrce, usmiřovatel znesvářených stran – tehdy, stejně jako dnes: tzv. „Vintířova stezka“ vede po obou stranách hranice protínající Šumavu, podobně jako poutě a obnova úcty k poustevníkovi je oboustrannou záležitostí – a tudíž i společným dílem. Günther je také misionář, navenek snad neúspěšný, ale vědoucí, co je pro šíření Kristova evangelia tím nejdůležitějším: čisté srdce, vytrvalá přímluvná modlitba, pokání za hříchy světa I své vlastní – zkrátka život obětovaný pro Jediného. Snad jej tedy můžeme právem považovat i za jakéhosi patrona a přímluvce našeho nejen hmotně, ale především morálně a duchovně zdevastovaného pohraničí.