Kaple Panny Marie
![]() |
![]() |
DĚTI | RODIČE |
![]() |
POUSTEVNÍCI |
![]() |
![]() |
FOTO | SOUTĚŽ |
P. Miroslav Jáně
Mezi naše neprávem opomíjené světce patří i Pět svatých bratří (Benedikt, Jan, Izák, Matouš a Kristin), bez jejichž připomenutí by náš přehled nebyl úplný – ačkoli jejich životní osudy se odehrávaly mimo teritorium českých zemí. Benedikt, který bývá považován za pravděpodobnou hlavu poustevnické komunity, pocházel z italského Beneventa a patřil k žákům sv. Romualda, zakladatele kamaldulského řádu. Jeho spolubratrem byl i Jan, rovněž italského původu. Oba byli vyžádáni císařem Otou III. a polským Boleslavem Chrabrým, aby pokračovali v misijním díle, které započal sv. Vojtěch. Aby mohli započít své misijní aktivity, bylo třeba k tomu získat papežské pověření, které jim měl doručit další spolubratr – Bruno Querfurtský; když se ho nemohli dočkat, vydal se Benedikt očekávaného posla hledat sám. V Kosmově kronice je psáno o daru, který dostali od knížete Měška, který se svěřil jejich modlitbám. Chudí a pokorní poustevníci však vidí v získaném bohatství ďábelskou nástrahu, a proto posílají Barnabáše ke knížecímu dvoru, aby tam peníze vrátil. Během jeho nepřítomnosti však přicházejí lupiči a když ani po celonočním mučení zbylých pěti obyvatel klášteříku stříbro nenalezli, mečem je zabili, „a tak hněv bezbožníků přenesl je do nebeského království“. Stalo se tak 11. listopadu 1003 (Kosmas, zřejmě omylem, uvádí 1004). Bezprostředně po smrti byli tito první mučedníci polského původu uctíváni jako světci. Jejich těla byla pohřbena v Kaziměři, ale již v r. 1006 došlo k translaci do Hnězdna, kde byli uloženi po boku sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima.
Ukázka z knihy Moudrost pouštních otců. S laskavým svolením nakladatelství Doron.