Kostel sv. Jiljí

Děkanát: Svitavy
 Farnost: Svitavy Místo: Svitavy
DĚTI RODIČE POUSTEVNICTVÍ SOUTĚŽ FOTO

O POUSTEVNICTVÍ

P. Miroslav Jáně

Za prvního poustevníka v Čechách poustevníka bývá považován sv. Ivan; ohledně této postavy však panuje více sporů, dohadů a nejasností, než spolehlivých a jednoznačných údajů. Nejasnosti o Ivanově původu však nemohou zcela jednoznačně vyvrátit jeho existenci, jak se o to někteří pokoušeli. Stejně rozpačité byly i výsledky antropologického průzkumu údajných světcových ostatků, které sice nepřinesly jednoznačné potvrzení, ale už vůbec ne vyvrácení legendárního podání. Jeho církevní úcta je dovolena pouze ve Sv. Janu pod Skalou a v katolických kalendářích je uváděn v den svého svátku, tj. 25. června, jako „ctihodný Ivan“. Většina životopisů se shoduje na tom, že byl synem chorvatského krále (knížete). Své trvalé působiště nalézá v jedné jeskyni malebné oblasti Českého krasu (dnes součást kostela býv. benediktinského kláštera ve Sv. Janu pod Skalou). Sv. Ivan tedy stojí na počátku určité formy následování Krista v jeho pobytu na poušti a jde ve šlépějích svých velkých afrických, asijských či evropských předchůdců. O tom, že je ctěn i svými následovníky, svědčí název jediné poustevnické kongregace (bratrstva) v našich zemích – ivanitů.

 

ZAJÍMAVOSTI

Svatý Jiljí je v našich historických pramenech uctíván jako patron myslivců, lovců, žebráků, kojících žen a také ochránce lesů. Jeho jméno je ve světě překládáno jako Aigidios, Aegidius, Egidius, Jilles, Gilles a Egidio.
Narodil se v Aténách kolem roku 640 bohatým a uznávaným měšťanům Theodorovi a Paladidě. Ti Jiljímu poskytli vzdělání křesťanské. Když jeho rodiče zemřeli, byl Jiljí ještě mladý. Dědictvím nabytý majetek prodal a všechny utržené peníze rozdal chudým a potřebným lidem. Rozhodl se stát pomocníkem božím a odešel do ústraní mimo město.
Usadil se v pralese ve skalní sluji. Legenda vypráví o lani, která Jiljího pravidelně navštěvovala a poskytovala mu své mléko. Královští lovci na svých naháňkách pravidelně Jiljího laň pronásledovali ve snaze ji ulovit. Ta se jim však vždy dokázala schovat. Náročnost jejího tak upoutala zájem samotného vizigótského krále Flaviuse Wamba.
Ten prahl touhou laň sám ulovit a dokázat svým lovcům svoji loveckou zdatnost. Podařilo se mu laň dohnat až k Jiljího sluji. Vystřelil a omylem zasáhl šípem Jiljího. Tomu nabídl odškodněním vzácné dary, ale Jiljí je nikdy nepřijal. Proto se král rozhodl na inkriminovaném místě vystavět v roce 680 klášter, kde později Jiljí zastával funkci opata. Klášter řídil dle řeholních pravidel řádu svatého Benedikta.
Jiljí zemřel 1. září roku 725. Na místě uložení jeho ostatků vzniklo poutní místo a později i město Saint-Gilles.
Ostatky Svatého Jiljího se dostali v roce 1356 i do naší země a to přímo do svatovítského chrámu v Praze. Důkazem o uctívání Svatého Jiljího na našem území jsou stavby zasvěcené právě Svatému Jiljímu. Příkladem je kostel sv. Jiljí na Starém Městě v Praze, jehož původ se datuje k roku 1210. Nyní je tento kostel chrámem dominikánů. Dalšími památkami jsou například: kostel sv. Jiljí v Brně – Líšni a kostel v Mladějově.
Ochránce myslivců Svatý Jiljí je vyobrazován jako mnich sedící před skalní slují společně s Laní. Často také se šípem v rukou, noze či hrudi.