Kříž pod zámkem

Děkanát: Vsetín
 Farnost: Vsetín Místo: Vsetín
DĚTI RODIČE PŘÍBĚH SOUTĚŽ FOTO

Kříž z 18. století (1767) hned za zdí zámecké zahrady stojí na místě bývalého vsetínského farního kostela, který byl vypálen v září 1683 uherskými rebely. Kolem kostela se rozkládal také hřbitov, který se přestal používat až roku 1835. V těsné blízkosti kříže stál až do roku 1900 pískovcový pomník Alžběty Vaňkové, která zemřela ve věku 19 let v roce 1662 z nešťastné lásky těsně před svatbou s Janem Michonkem z Valašského Meziříčí. Dnes je tato náhrobní deska restaurována a uložena v lapidáriu v kostele sv. Trojce ve Val. Meziříčí. V příjemném zákoutí na půvabném místě je umístěna její kopie. Smutný osud mladé dívky si pak lidová slovesnost přibásnila v dojemné pověsti o krásné Alžbětě. Žil – byl na Dolním městě vsetínském soukeník Jan Vaněk se svou ženou Ester. Jejich devatenáctiletá dcera, krásná Bětuška, bohatá a ctná, se měla vdávat za mládence Jana Michoňka z Valašského Meziříčí. Rodiče jí připravili krásně vyšívanou výbavu a bílé svatební šaty jako pro šlechtickou dcerku. Podle tehdejšího zvyku však nesměla nevěsta po večerním klekání už jíst, aby ráno v den svatební přistoupila k oltáři a svatému přijímání lačná. Proto ještě těsně před klekáním chtěla Bětuška důkladně povečeřet. Při jídle hovořila a smála se, takže jí sousto zaskočilo v hrdle, nevěsta přestala dýchat a klesla k zemi. Zoufalí rodiče vypravili místo svatby honosný pohřeb, zdánlivě mrtvou dceru uložili do rakve v jejích svatebních šatech i se všemi šperky. Hrobník se však rozhodl, že mrtvou dívku oloupí a prohlásil, že hrob zasype až příští den. V noci se vplížil na hřbitov, při světle lucerny otevřel rakev a začal dívce odpínat náhrdelník. Dívčina hlava přitom udeřila o okraj rakve a osudné sousto se uvolnilo. Dívka se nadechla, otevřela oči a posadila se. Vyděšený hrobník odhodil svůj lup a dal se na útěk. Bětuška vylezla z hrobu a po chvíli už ťukala na okno rodného domu. Rodiče ji nejprve nechtěli vpustit, protože se domnívali, že je přišel strašit její duch. Když se však přesvědčili, že je skutečně živá, radovali se převelice z jejího návratu. Ne tak ostatní Vsetíňané – ti před Bětuškou ve strachu ustupovali a žehnali se před ní křížem. Také ženich Jan odmítl její ruku s tím, že dívka už patří nebi a ne jemu. Brzy nato se pak oženil s jinou dívkou. Když se to Bětuška dozvěděla, trápila se jeho nevěrností a do roka zármutkem zemřela. Stalo se tak 25. června Léta Páně 1662chtěla Bětuška důkladně povečeřet. Při jídle hovořila a smála se, takže jí sousto zaskočilo v hrdle, nevěsta přestala dýchat a klesla k zemi. Zoufalí rodiče vypravili místo svatby honosný pohřeb, zdánlivě mrtvou dceru uložili do rakve v jejích svatebních šatech i se všemi šperky. Hrobník se však rozhodl, že mrtvou dívku oloupí a prohlásil, že hrob zasype až příští den. V noci se vplížil na hřbitov, při světle lucerny otevřel rakev a začal dívce odpínat náhrdelník. Dívčina hlava přitom udeřila o okraj rakve a osudné sousto se uvolnilo. Dívka se nadechla, otevřela oči a posadila se. Vyděšený hrobník odhodil svůj lup a dal se na útěk. Bětuška vylezla z hrobu a po chvíli už ťukala na okno rodného domu. Rodiče ji nejprve nechtěli vpustit, protože se domnívali, že je přišel strašit její duch. Když se však přesvědčili, že je skutečně živá, radovali se převelice z jejího návratu. Ne tak ostatní Vsetíňané – ti před Bětuškou ve strachu ustupovali a žehnali se před ní křížem. Také ženich Jan odmítl její ruku s tím, že dívka už patří nebi a ne jemu. Brzy nato se pak oženil s jinou dívkou. Když se to Bětuška dozvěděla, trápila se jeho nevěrností a do roka zármutkem zemřela. Stalo se tak 25. června Léta Páně 1662 …