Kostel sv. Máří Magdalény
| Děkanát: Vsetín |
Farnost: Hovězí | Místo: Hovězí |
 |
 |
 |
 |
 |
| DĚTI | RODIČE | POUSTEVNICTVÍ | SOUTĚŽ | FOTO |
P. Miroslav Jáně
Vnější samota, která patří k základním charakteristikám poustevnického povolání, je sice důležitá pro život modlitby, nicméně je pouze pomůckou k samotě vnitřní, která v odpoutanosti srdce od smyslové zbožnosti „vede k poznání Boha, jehož takového, jaký je, nemohou vyjádřit ani smysly, ani city. V době, kdy si mnozí nedovedli (a nedovedou ani dnes) představit život mimo civilizaci, poustevník svým útěkem ze světa polemizuje s veškerým klasickým pojetím zabydlenosti.
Druhou nejznámější ženou z okruhu nejbližších přátel Ježíše z Nazareta je bezesporu Maří Magdalena, velká světice, kterou církevní tradice nazvala apoštolkou apoštolů. A její hrob v Provence se řadí svým významem hned za hrob našeho Pána v Jeruzalémě a za hrob svatého Petra v Římě. Tajemství Magdalenina vyvolení vyrůstá z jejího přátelství s Ježíšem, přátelství nicotného tvora, hříšníka, se svým stvořitelem a vykupitelem. Její cesta vede z Betánie přes Golgotu až do Provence, kde Maří Magdalena strávila posledních třicet let svého života v jeskyni Sainte-Baume a kde je v katedrále Saint-Maximin pochována. Je to cesta pokání a obrácení, cesta odpuštění mnohých hříchů, jež se dovršuje v nejhlubší lásce a přátelství. Cesta vyhrazená nejen světici Magdaleně, ale každému z nás, neboť každého z nás Pán oslovuje jménem a posílá nás hlásat, že Láska smyla hřích, zlomila smrt a chystá nám příbytek u Otce. V oné slavné chvíli Spasitelova vzkříšení, ve chvíli, která rozhodla o všem, o Božím vítězství nad světem a o vítězství života nad smrtí, nezjevuje se Ježíš nejprve své matce; nezjevuje se Petrovi, jenž je základem církve a vrcholem teologie; nezjevuje se milovanému učedníku svatému Janovi: Maří Magdaleně se zjevuje, to jest obrácené hříšnici, hříchu, jejž pokání proměnilo v lásku. Spasitel to řekl už dříve: „V nebi je větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují“ (Lk 15, 7). Maří Magdalena, ta měla jen své slzy, ale ty stékaly po Spasitelových nohách; měla jen nádobu vonné masti, ale ta provoněla tělo Božího Syna. Je tu větší prostota, hlubší něžná láska; je tu žena, která uviděla Boha a poznala ho, a která nezapochybovala srovnávajíc jeho nekonečnou čistotu se zpustlostí, do níž ona sama upadla, že je možné, aby dosáhla odpuštění tím, že miluje. Pokorná a skrytá poté, co jí bylo odpuštěno, nevzdaluje se od nohou, které ji očistily. Následuje ho až ke kříži a až ke hrobu. A když je odloučena od onoho Mistra, který jediný jí dává smysl života, opouští místa, kde s ním žila, hledá útočiště před posledními známkami světa a v neznámé jeskyni skrývá své vzpomínky i svou duši. Mohou ji tam objevit pouze andělé a ti jí shůry přinášejí neviditelnou manu, která vyvolává extázi a vytržení. A světice nakonec umírá láskou a od biskupa Bohem seslaného přijímá posvátné tělo Syna Božího.